Proč se nepodařilo IBM prosadit odklon od standardu IBM PC (PS/2 a Power PC)?

Důvody, proč se IBM nepovedlo sesadit vlastní IBM PC compatible již v zazněly v předchozích příspěvcích. Toto selhání je vlastně daní za obrovský úspěch s IBM PC, neschopnost společnosti využít obrovský rozmach vlastní technologie a podcenění Microsoftu jako obchodního partnera.

Přehlížení SW

Společnost IBM se vždy specializovala na prodej HW. Když v roce 1981 vydala své IBM PC, měla zřejmě vizi prodeje další vlny specializovaných nástrojů stejně jako tomu bylo v éře sálových počítačů. SW byl pro takový nástroj podružný, zákazník si ho vytvářel sám s asistencí dodavatele. možná to bylo příčinnou hrubého podcenění významu PC a jeho SW, jako univerzálního nástroje. Jinak než podceněním si nedovedu vysvětlit přenechání vývoje SW pro IBM HW malé neznámé firmičce Microsoft.

Masové rozšíření

Vzniklá platforma nebyla zatížena žádnými patenty. Je možné že se IBM neobávala konkurence na poli svého vlastního standardu. Logickou cestou této doby bylo vytvořit si vlastní standard a snažit se ho co nejvíce prosadit. Nikoli podporovat konkurenční. Ať byl důvod jakýkoli, příležitost dostala celá řada dalších výrobců a z HW se tak stála komodita. Toto sjednocení trhu velice pomohlo, konkurenční platforma od Apple neměla proti tak široké konkurenci šanci.

SW kompatibilita a přenositelnost

Jakoby toho nebylo dost, přisadí si firma Microsoft. Její politika je jednoduchá, snaží se získat co největší podíl na trhu. Jedním z nástrojů je přesvědčování vývojářů, aby vyvíjeli SW kompatibilní s jejich OS (DOS, později různé verze WIN). Dalším bodem strategie je úplná přenositelnost SW na HW různých výrobců. K takovému kroku je nutný HW standard, a který jiný by to měl být než právě nepatentovaný, dobře nastartovaný IBM PC?




Pokud sečtěme výše uvedené, dostáváme obrázek situace 80. let.

Trh je zaplavován množstvím IBM PC počítačů, velké množství z nich se systémem od MS. Ten získává na popularitě, díky narůstajícímu množství aplikací, které jsou pouze pro něj vytvářeny. Tento OS funguje pouze na IBM kompatibilních počítačích, tudíž roste poptávka po nich. Kruh se uzavírá.

Pokud bych tedy odpovídal za sebe, proč se IBM nepovedlo prosadit jiný než IBM PC standard, řekl bych, že IBM hrubě podcenila vznikající trh SW. Opomenula možnost, že to bude softwarová, nikoli hardwarová kompatibilita, která rozhodne o monopolu na trhu.

Jako druhou hlavní příčinu bych označil samotný Microsoft. Jeho snaha o dominanci si přímo vynutila, aby platforma IBM PC zůstala nezměněná. Otevřenost HW standardu rovněž osvobodil MS od závislosti na výrobci HW. Pokud by jediným výrobcem zůstala společnost IBM, mohla by diktovat podmínky a popřípadě úplně vyšachovat MS ze hry.

Pokusy IBM o ovládnutí PC trhu:

IBM PS/2

Když si IBM uvědomila, že na poli výrobců HW jí ujíždí vlak, pokusila se obnovit svou dominanci vylepšením původní platformy. Modely PS/2 se chlubí řadou vylepšení oproti konkurenci:

VGA graphics
3.5″ floppy drives
PS/2 keyboard and mouse ports
MicroChannel Architecture bus

Pravdou je, že nižší modely řady PS/2 byly na svou dobu velice zastaralé (procesor, paměť i grafický adaptér). Vyšší modely sice držely krok s dobou, ale všechny byly předražené a v porovnání s konkurencí nepředstavovaly výrazné vylepšení. Disketová mechanika 3´´ i PS/2 porty byly velmi rychle adaptovány i dalšími výrobci. Dalším "revolučním" vylepšením byla právě MicroChannel sběrnice. Ačkoli představovala pokrok oproti tehdejší 16bit ISA sběrnici, její výroba byla zatížena vysokým licenčním poplatkem. Z tohoto důvodu se nikdy masově nerozšířila.

Poslední kapkou již dost problémového produktu byla již výše zmiňovaná kompatibilita. Nové PS/2 počítače byli logicky dodávány s OS/2. Systém Windows na ně sice bylo možné nainstalovat, ale objevovaly se potíže s kompatibilitou HW ovladačů a nefunkčností SW. Celkově nejde IBM PS/2 popsat jinak než naprostý propadák. IBM ztratila významnou část trhu (které se ujaly společnosti Dell a Compaq) a utržila velké finanční ztráty. Jediná skutečně inovativní část, MicroChannel sběrnice, byla velmi rychle nahrazena EISA sběrnicí a později PCI.


PowerPC

Další pokus IBM o znovuzískání dominantního postaveni na trhu HW. Jedná se o výkonný RISC mikroprocesor (označení se rovněž používá pro PC značky Apple, které jím byly osazeny) vyvinutý jako konkurence x86 procesorové řady. Projekt vznikl spoluprácí Apple, IBM a Motoroly a výsledný produkt byl uveden na trh v roce 1991.

Ačkoli byl nový čip nadějný, komerčně se příliš dobře neuchytil. Opět se dostáváme k otázce SW kompatibility. Počítače PowerPC trpěly nedostatkem aplikací a nekompatibilitou s Windows. V omezené míře se tato značka stala oblíbenou v oblasti DTP (díky stabilitě MAC OS a efektivnosti RISC procesoru při práci s grafikou), nicméně monopol Wintelu (OS Windows + CPU Intel) nemohla ohrozit.

Po několikaletém úpadku přestala v roce 2006 firma Apple vyrábět PowerPC počítače a přesedlala na procesory Intel. PowerPC procesory jsou tak dále používány pouze v embeded zařízeních (konzole Wii, robot ASIMO..)



Společnost IBM několikrát po sobě ignorovala fakt, že zákazníci nepoptávají technologii (jak HW tak SW) ale službu, kterou jim tato technologie může poskytnout. Sebelepší nástroj je odsouzen k neúspěchu, pokud není dotažen do plnohodnotného produktu. Šanci na úspěch by měla pouze pokud by zároveň s vydáním nového standardu masivně podporovala vývoj aplikací pro něj, umožnila zpětnou kompatibilitu jak aplikační, tak datovou a ponechala standard otevřený pro možnost dalšího rozvoje.